Počasí se konečně umoudřilo, sluníčko konečně svítí. Takže jsem dnes se svým svěřencem vyrazila dopoledne na procházku. Nejdřív jsme byli na dětském hřišti, František však vylezl z pískoviště a na vlastní pěst se vydal po chodníku směrem k silnici. Ani ho moc nezajímalo, že mně nevidí, ani se neotočil. U silnice chvíli pozoroval cvakající semafor, taky jsem mu vysvětlila, že nesmí na silnici. Pak jsme pozorovali auta a autobusy. Nakonec jsme do jednoho nastoupili, svezli se jednu zastávku a šli zase pomalu zpátky.
2 komentáře:
no, evidentně to s dětma umíš :-) matyho když někdo vezme do autobusu, je na vrcholu blaha.
František právě taky, normálně se totiž vozí jenom autem, a ten autobus ho fascinuje, jak je velkej a jakej dělá hluk... ale projíždějící auta ho zajímají taky :-)
Okomentovat